František Bílek všestranný a úžasný

Když bych si mohla vybrat úplně ze všech domů v celém šírém světě, chtěla bych bydlet v pražské vile Františka Bílka, v prvním domě v Praze s plochou střechou. Toto přání se mi však pravděpodobně nikdy nesplní (a pravděpodobně se nenastěhuji ani do vily chýnovské), a tak se na ni alespoň mlsně koukám pokaždé, když mám cestu Badeniho ulicí dolů na Malou Stranu. Ach ach...



Jakým způsobem jsem se poprvé s dílem Františka Bílka, českého sochaře, výtvarníka, architekta a vizionáře, jehož lze nejlépe zařadit coby symbolistu a secesionistu (secesáře?:)), setkala, si upřímně nepamatuji, pravděpodobně však za to může maminka, velká příznivkyně Bílkových "Slepců" již od útlého mládí. Velmi živě si však pamatuji, jak hluboce na mne zapůsobila Bílkova křížová cesta v prostějovském kostele a jakou vděčnost k autorům výstavy "Neklidem k Bohu - náboženské výtvarné umění v čechách a na Moravě v letech 1870 - 1914" jsem pociťovala pokaždé, když jsem v expozici narazila na jakékoliv Bílkovo dílo.



Definitivně jsem však tomuto pánovi propadla po návštěvě jeho pražské vily. Velmi si potrpím na drobné detaily, na celkovou koncepci a na stylovost. Toto vše Bíkova vila nabízí v míře přehojné. Celý dům je promyšleným uměleckým dílem, které vyjadřuje autorův názor na život a svět. Vše má svůj význam - kliky, vzory na nábytku i tvar budovy a přiléhající zahrady... Uvnitř je krom několika pokojů k vidění i Bílkův ateliér a návrhy jeho soch a plastik. Vedle vily, kterou mistr postavil pro sebe a svou rodinu, stojí další, kterou navrhoval na zakázku, tam je však nemožno se dostat. V současné době je Bílkova vila uzavřena kvůli rekonstrukci.



Vila chýnovská (nedaleko Tábora), samotným Bílkem vtipně nazývaná "chaloupka" (vzhledem k tomu, že jde o poměrně rozměrnou, solidní dvoupatrovou stavbu, měl mistr o chaloupkách pravděpodobně poněkud zkreslené představy), je prostší než vila pražská, avšak o nic méně zajímavá. Vnější stěny budovy zdobí Bílkovy reliéfy, vnitřní schodiště zas ukončuje dřevořezba sepjatých rukou... a ve druhém patře je možno navštívit pokoj, kde při svých častých návštěvách u Bílků přebýval Julius Zeyer (na tomto blogu se brzy objeví samostatný článek věnovaný této perle českého písemnictví).



Velmi toužím po Bílkově monografii. Byla sepsána, byla vydána, avšak téměř všechny výtisky se utopily v trojských skladech Galerie hlavního města Prahy při povodních. Poukd někdo náhodou víte o nějakém bezprizorním výtisku, budu velmi vděčná za informaci.

Tím, co mne na Františku Bílkovi fascinuje nejvíce, je jeho všestrannost (skvěle kreslil, sochal, navrhoval domy, rozuměl si s hlínou i dřevem, zajímavě psal) a jeho duchovnost a idealismus, málokterý autor se celý život věnoval námětům výlučně vznešeným a mystickým. V současné době nepříliš známý Bílek byl jednou z mála českých uměleckých "čistých duší", snil velké sny o lidském údělu a mravní obrodě a k vlastní smůle a k potěše nás, dnešních vnímatelů jeho děl, předběhl svou dobu o kilometry.

František Bílek na wikipedii
Bílkova vila Praha
Bílkova vila Chýnov