Ulička hanby

V sobotu 1.3. 2008 se událo cosi, co bych ještě před rokem pokládala za zcela nemožné. V Plzni se uskutečnil legální a úředně povolený pochod pravicových radikálů, zatímco protestní akce "slušných lidí" (nenapadá mne jiný termín, pod nejž by se dala zahrnout skupina natolik různorodá) byla zakázána a hrozilo jí rozehnání policií. Úřadům patrně připadal pochod pravicových etremistů a jejich hostů z Dělnické strany méně nebezpečný než pokojné pietní shormáždění připomínající první transport plzeňských Židů do koncentračních táborů, který se - svět je malý a o náhody tu není nouze, ale co je moc, to je moc - uskutečnil právě 1.3.

Vcelku uspokojivý je fakt, že triumfujících neonacistů bylo pouze kolem stovky, zatímco počty ilegálních demonstrantů se vyšplhaly na stovek přibližně šest, a to nemluvíme o rovněž přítomných circa tisíci anarchistech.

Řečeno slovy Věry Tydlitátové, mluvčí Ligy proti antisemitismu, jež jsme si vypůjčila již do názvu své elegie, neonacisté si prošli svou "uličkou hanby" (tedy policejním kordónem, který je chránil před slušnými lidmi z jedné strany a před naštvanými anarchisty z druhé), zakřičeli si cosi o totalitním státě, který je nenechá spát a vcelku se moc nevyšvihli. Ale vědomí toho, že to oni, ne jejich odpůrci byli legální a povolení, a že se spekulovalo o tom, že ne je, ale slušné lidi upozorňující na vraždy spáchané nacisty na plzeňských Židech, bude možná rozhánět policie, je děsivé.

Slušní lidé jsou zatím v převaze, ale pokud bude jejich slušnost systematicky zakazována, a náckové budou svobodně a s úředním požehnáním pochodovat za svobodu kdečeho (a čirou náhodou se pokaždé strefí do nějakého z výročí nacistických zvěrstev, což vzhledem k jejich četnosti není zas až takový problém), je pravděpodobné, že i těm nejslušnějším dojde s naší zemí trpělivost a v rámci zachování svého duševního zdraví a tělesné bezpečnosti se uchýlí do nějakého slušeného státu.