Úvod k rubrice - O morbidních zálibách

Přes plot i pod plotem

"Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená,
co do tebe sejou ty drahý semena.
Pořád je tam sejou ažádný nevzchází,
snad že je zahradník hluboko zahází."


Z výše ocitované lidové písně je dosti jasně patrné, že ne všichni lidé vnímají hřbitovy coby místa hrůzy a děsu, rejdiště bezhlavých zombíků a prostory ovládané silami zla. Já, ač jsem kvůli tomu často osočována z morbidního smýšlení, dekadentních choutek a jiných podobných tendencí, vnímám stejně jako neznámý autor oné písničky hřbitovy jako místa poetická, vyzývající ke klidnému přemýšlení a zastavení uprostřed každodenního shonu. Přítomnost minulých generací pár metrů pod zemí napomáhá přehodnocení životních priorit, lapidárně řečeno, když člověk před sebou vidí, kde jednou skončí veškeré jeho pozemské pachtění a pinožení, rázem mu připadají některé věci méně a jiné zase více důležité.

Dlužno podotknout, že uvedené libé filosofické pocity mne zřídkakdy jímají na hřbitovech nových a (ačkoliv valná většina nebožtíků i pozůstalých vnímá kříž na náhrobku jako součást pohřebního bontonu a ne jako náboženský smymbol, použiji tohoto označení)křesťanských, neboť tyto většinou veškeré duchovno spolehlivě odeženou záplavou umělých květů, chcíplých kamenných holubiček visících přes okraj náhrobní desky a srdceryvnými výlevy na olezlých stuhách na věncích.
Ke chvilce posezení a přemítání vyzývají spíše plochy, kde jsou k poslednímu odpočinku uloženi Židé. Jde většinou o místa opuštěná, sympaticky zarostlá a neudržovaná, kde mezi expanzivním břečťanem, pavučinami a popadanými stélami visí ve vzduchu jak smíření s lidskou malostí a konečností, tak i víra v to, že tahle "zahrada zelená" není všemu koncem.

Mám židovské hřbitovy velice ráda. Mám je dokonce tak ráda, že kvůli možnosti nějaký nový navštívit ochotně podlezu plot, vyšplhám přes mříž i obtelefonuji polovinu obce, u níž se hřbitov nachází, jen aby mi půjčili klíče. Na těchto dobrodružných cestách jsem pořídila řadu fotografií, které se postupně budou v této rubrice objevovat. Doufám, že jedincům podobně zaměřeným třeba poskytnou tip na výlet, a těm, kdo by na hřbitov nešli ani za jasného letního poledne, aby je tam náhodou nezakousl upír, dodají odvahu k objevení zajímavých a krásných míst.

boskovice hřbitov


Hodinky Publikováno 10. 5. 2007

Komentáře

Ondra
Taky jsem přesvědčen že je dobré si občas vyjít mezi lidi :)
martina
super, tak nejsem jediná, co chodí "meditovat" na hřbitov... :hophop:

Přidat komentář

Jméno
E-mail
Text příspěvku
:) :-( %-) :-? :-P :-D B-) ;-) :grr: :schizo: :srdce: :cert: :idea: :mnam: :wow: :ziv: :cz: :papa: :tabacek: :nene: :pozor: :jojo: :slunicko: :hophop: :break: :pis: :cosi: :bomba:
© 2007 J. P. Poncarová |